Ázerbájdžán – Evropa s nádechem orientu

Ázerbájdžán – Evropa s nádechem orientu

Mezi Kaspickým mořem a horskými štíty Kavkazu se rozprostírá Ázerbájdžán – země nedotčené přírody, krásných památek i milých a přátelských lidí. Přestože má tato země ležící na pomezi Evropy a Asie obrovský potenciál rozvoje cestovního ruchu, je turismus prozatím v plenkách. Jak je to možné?

Ázerbájdžánská republika se rozkládá v jihozápadní Asii, ale vzhledem k její poloze na hranicích mezi evropským a asijským kontinentem, se často vedou spory o tom, zda není ještě zemí Evropy. Ázerbájdžán je s rozlohou 86 600 km² největší zemí Kavkazu a se svými 9,2 miliony obyvatel je také zemí nejlidnatější. Na východě je ohraničen Kaspickým mořem, severní hranici tvoří ruská republika Dagestán a dále sousedí ještě s Gruzií, Arménií a Íránem. K Ázerbájdžánu patří exkláva Nachičevan, která je obklopená Arménií, Tureckem a Íránem. V jihozápadním Ázerbájdžánu se nachází oblast zvaná Náhorní Karabach, která je společně s dalšími sedmi oblastmi od konce války v letech 1994 ovládána Arménií. Náhorní Karabach zaujímající plochu 4400 km2 dnes obývá cca 145 000 lidí, z nichž však celých 95% představují Arméni. 

Prvotní osídlení Ázerbájdžánu se datuje do doby kamenné, ale první státní útvary začaly vznikat ve starověku. V období od 9. do 6. století před Kristem se zde rozkládala říše Urartu, v 5. století před Kristem se zase začala rozrůstat říše s názvem Mana. Zemí se ve 4. století šířilo křesťanství, které se také stalo státním náboženstvím. Poté, co území v 7. století dobyli Arabové, došlo k násilné islamizaci obyvatelstva. Celé 16. století, kdy zemi vládla dynastie Safíovců, bylo ve znamení rozkvětu. Na počátku 17. století byl však Ázerbájdžán podmaněn Osmany a o století později jej obsadilo Rusko. Rusové severní část země připojili ke svému impériu, zatímco jih zůstal v područí Íránu. Na počátku 20. století se vyostřily spory s Arménií a docházelo k ozbrojeným srážkám.

V roce 1917 byla nastolena bolševická moc a o rok později došlo k vyhlášení nezávislé Ázerbájdžánské demokratické republiky. V dubnu roku 1920 však bylo hlavní město Baku obsazeno Rudou armádou a byla vyhlášena Ázerbájdžánská socialistická republika. Země se tak stala součástí Sovětského svazu. Novodobá samostatná Ázerbájdžánská republika vznikla po odtržení od bývalého SSSR v roce 1991. 

I když je Ázerbájdžán muslimskou zemí, není třeba se obávat žádného nebezpečí, které bývá často s islámem spojováno. Ázerbájdžánci jsou mírumilovní a veselí lidé, kteří by mohli jít dalším muslimům příkladem. Co se týče náboženské a kulturní snášenlivosti, nemají zdejší obyvatelé žádný problém. Více než 95% obyvatelstva vyznává islám, přičemž šíité představují 85 % a sunnité 15 %. V zemi se mluví ázerbájdžánštinou, ale druhým oficiálním jazykem je také ruština, kterou se mluví hlavně v metropoli Baku a na severu země. 

Přestože byl hospodářský vývoj země zbrzděn válkou s Arménií, patří dnes mezi nejpokrokovější státy v oblasti jihozápadní Asie. Díky přístupu ke Kaspickému moři profituje z těžby ropy. Ropné bohatství dělá z Ázerbájdžánu nejbohatší zakavkazskou zemi. Kromě ropy má rovněž velké zásoby zemního plynu a nerostných surovin. Země však nabízí také dostatek zemědělské půdy a tak se zde daří například pěstování bavlníku. Rozsáhlý je rovněž chov ovcí a rybolov. Turistický potenciál je v Ázerbájdžánu velký, ale prozatím zcela nerozvinutý. Mnoho lidí si zemi spojuje právě s rozsáhlou průmyslovou těžbou a myslí si, že nemá turistům co nabídnout. Opak je ovšem pravdou.

I přes mnohaletou usilovnou těžbu ropy je Ázerbájdžán zemí s nádhernou přírodou, zajímavou historií i kulturou ovlivněnou islámem. Pobřeží Kaspického moře láká svými plážemi a sanatorii, štíty Kavkazu jsou zase výzvou pro nadšené horaly. Ázerbájdžánské vnitrozemí pak učaruje každému, kdo se zajímá o historii, protože je poseto množstvím nepřístupných hradů a spoustou dalších památek. Krajina je velmi rozmanitá – nekonečné roviny střídají mohutné hradby hor. Ázerbájdžánská krajina má polopouštní charakter, pouze 13% území je pokryto lesy a křovinami. Horské oblasti se rozkládají v nadmořských výškách od 1000 do 2500 metrů. Na hranici mezi Ázerbájdžánem a Ruskem se však táhne pohoří Východní Kavkaz s nejvyšší horou Bazardüzü dagi (4 485 m n. m.). Hory jsou turisticky jen velmi málo navštěvované a tak můžete zapomenout na jakékoliv vymoženosti moderní civilizace v podobě lanovek, sjezdovek nebo horských hotelů. Východní Kavkaz je také jen řídce osídlen a tak zde většinou potkáte jen milé a přátelské pastevce.

Ázerbájdžánem protéká více než tisícovka řek, a rozeseto je v něm na 250 jezer. Nejzajímavější a největší vodní plochou je však Kaspické moře, které je ve skutečnosti bezodtokovým jezerem. Zaujímá plochu 371 tisíc kilometrů čtverečních a jeho maximální hloubka je 1025 metrů. Vzniklo v Kaspické proláklině, která se nachází 28, 5 metru pod hladinou moře a v dávných dobách bylo společně s Černým mořem a Aralským jezerem součástí moře Tethys. Kromě Kaspického moře se v Ázerbájdžánu nachází ještě velká jezera jako Gadžikabul a Bejukšor. Za nejkrásnější jezero Kavkazu je pak považováno Modré jezero ležící v nadmořské výšce 1566 metrů.

Hlavním městem a také důležitým průmyslovým centrem země je Baku, kde žijí přes dva miliony obyvatel. Již při cestě do Baku vás z dálky budou vítat ropné vrty, které jsou zdrojem jeho bohatství. Město leží na pobřeží Kaspického moře a jeho součástí je velký přístav. Je protkáno rušnými bulváry lemovanými spoustou luxusních obchodů a vzhledem k velkému počtu univerzit je také centrem vzdělávání v Ázerbájdžánu. Přestože jde o velkou, značně zalidněnou a rušnou metropoli, neztrácí Baku nic ze svého půvabu. Supermoderní stavby se zde střídají s historickou architekturou. 

Centrem města je Staré město (Ichari Shahar), které bylo v roce 2000 společně s Palácem Širvanšáhů a Panenskou věží (Qız Qalası) zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Jak z názvu vypovídá, je Staré město nejstarší částí Baku, postaveno bylo pravděpodobně ve 12. století a patří mezi nejstarší obývaná místa na Středním Východě. Za zdmi Starého města se nachází veřejné lázně Širin Hamam. Za návštěvu stojí chrám věčného ohně Atešgah, dvojitá vstupní brána Qoşa qala qapısı, či Páteční mešita nazývaná také Džuma mešita.

Na okraji Baku se nachází chrám věčného ohně Atešgah pocházející z přelomu 17. a 18. století. V minulosti bylo toto místo považováno za svaté, protože ze země zde uniká plyn, jenž hoří „věčným ohněm“.  Přívrženci zoroastrismu věřili v jeho zázračnou duchovní sílu, proto se v chrámu odehrávaly náboženské rituály. Říká se, že vývěr plynu se již v minulosti vyčerpal a že současný plamen je poháněn plynovým potrubím. Jestli tomu tak skutečně je se však běžný turista nedozví. Stoprocentně pravý věčný oheň je však možné najít na tzv. Ohnivé hoře na okraji metropole. Malá skalka zde hoří ve dne i v noci a je čistě přírodním jevem. 

Foto: Baku

Asi 130 km západně od hlavního města Baku leží Shamakha, které se proslavilo tradiční metodou výroby koberců. Kromě dílen a prodejen nádherných orientálních koberců se zde nachází také mešita z 10. století, pevnost i mauzoleum. Necelých 400 km od Baku se nachází město Sheki, které je jedním z nejstarších zřízení celého Kavkazu. Podle archeologických nálezů se jeho stáří odhaduje na 2500 let. Mezi hlavní památky Sheki patří palác z 18. století a pevnost, o jejíž výstavbu se zasloužil místní generál. Město je známé také výrobou hedvábí a mezi návštěvníky jsou velmi oblíbené zdejší trhy a bazary plné nejrůznějších řemeslných výrobků.

Jednou z nejnavštěvovanějších oblastí Ázerbájdžánu je Gobustán rozkládající se západně od Baku. Na jeho území se nachází největší koncentrace bahenních sopek na světě a také zde najdete největší bahenní sopku vůbec. Tou je 410 metrů vysoká Taragaj Dagh, jejíž základna měří 1,5 kilometru. Samotný název Gobustán by se dal přeložit jako „země roklin“ a krajina zde připomíná měsíční povrch. Bláto pocházející z těchto sopek má údajně léčivé účinky. V Gobustánu jsou k vidění také skalní rytiny, tzv. petroglyfy, které byly roku 2007 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.

Těm, kdo Ázerbájdžán navštíví, země učaruje svou nádhernou krajinou, bohatou a zajímavou historií, milými obyvateli a také skvělou kuchyní, která je vyhlášená. Země nabízí spoustu gastronomického bohatství – pestré druhy ovoce a zeleniny, aromatické byliny i vynikající koření, které dává místním pokrmům nezaměnitelnou chuť. Národním jídlem a jedním z nejoblíbenějších pokrmů v Ázerbájdžánu je pilaf. Mezi další typická jídla pak patří šašlik (kebab), plněné vinné listy dolma, placky kutaby, oblíbené jsou také ryby, zejména jeseter a Ázerbájdžánci si dosti potrpí i na polévky. Pokud se do Ázerbájdžánu chystáte, tak si můžete být jisti, že hlady rozhodně nebudete.

- jap -

Další články z Ázerbájdžánu:
Baku – město, kde vítr fouká a ohně hoří

Článek byl zobrazen 8 849 krát.